Václav Vracovský

Poezie

Zeď

proč se tisknu pořád blíž,
když stále více chladí?
přitisklej s tváří na stěně
jí bříšky prstů hladím
jak pomalu vrůstám
kostmi do cihel,
nehty škrábu
svý jméno
popaměti
až tam pod kůži,
do omítky