Václav Vracovský

Poezie

Samospoušť

protože nespoutaně tečou ty řeky z pramenů
a kořeny už prorostly a rozpraskaly na povrchu asfalt,
musel bych všechno, co je v té krabici ti dát, a nebo spálit;
předtím ti ale přejet prsty od zátylku dolů po páteři
a nechat tam zašpiněnou čáru značící,
že nikdy nebyl umytý ten pocit mravenčení v bříšcích prstů,
a že čím dál víc, v sobě a ze sebe vyrábím samospoušť —
ta jediná a sama tady zbude.