Magda má deset bodů za snahu
a tisíc bodů za svou krásu
když tahá lodě z bahna přístavu
perutě křídel v ranním jasu
jí září při té černé práci
jak růže v spáře paneláku
jak duha na konečcích prstů
když slunce pálí zpoza mraku
jak kapka vína sklouzne ze rtů
a jako přelud se zas ztrácí